Vnitřní parazité (ENDOPARAZITI)

Nacházejí se uvnitř těla psa, kde vylučují jedovaté látky, zraňují sliznice orgánů a organismu odebírají část živin.

K nejběžnějším vnitřním cizopasníkům patří škrkavky a tasemnice.

Měchovec psí

je poměrně malý hlíst oblého těla, samci měří 9 - 12 mm, samice jsou o něco větší, měří 15 - 20 mm. Měchovec má v ústech zub, kterým se přichycuje na střevní stěnu tenkého střeva, čímž zraňuje sliznici. Živí se krví a tkáněmi hostitele.

Vývoj je podobný jako u škrkavky. Vajíčka se dostávají mimo tělo psa spolu s trusem, ve vnějším prostředí ze nich líhnou larvy, které se během 4 - 5 dní dvakrát svlékají. Ve vnějším prostředí volně žijí a vystupují po rostlinstvu, kde čekají na vhodného hostitele. Do těla hostitele se dostávají buď s potravou nebo aktivně přes kůži. Pokud se larvy dostanou do těla potravou, ve střevě se svlékají a mění se v dospělé měchovce. V případě, že do organismu proniknou přes kůži, vyvolávají zde zánět a pak putují mízou do krevního oběhu a dále se přes srdce a plíce dostávají do hrtanu, kde jsou spolknuty. Spolknutím se dostávají do zažívacího traktu, do tenkého střeva, kde dovršují svůj vývoj. Stejně jako u škrkavek se mohou nakazit štěňata sáním mateřského mléka, když byly vlivem hormonů, které stoupají při kojení, probuzeny larvy, které byly v jejím organismu v klidu.

Příznaky:
Silné napadení měchovcem se projevuje páchnoucím průjmem s příměsí hlenu a krve. Ztráta krve pak způsobuje chudokrevnost. Dalšími příznaky je zánět žaludku a střeva, hubnutí a celková sešlost. Může se objevit také zánět plic či otoky.

Léčba:
Přítomnost tohoto cizopasníka je potřeba potvrdit laboratorním vyšetřením trusu. Při pozitivním nálezu vajíček je potřeba provést odčervení, které je nutné konzultovat s veterinárním lékařem. Odčervení se provádí dvakrát, v odstupu 18 - 35 dní. Veterinární lékař také léčí onemocnění, které přítomnost cizopasníka vyvolalo. 
 

Škrkavka psí (Toxocara canis)

Je to asi 6–18 cm dlouhý a 0,2 cm široký červ bělavé barvy, jehož dospělý jedinec žije a parazituje v tenkém střevě psa. Škrkavky mají tři vývojová stadia – vajíčko, larva, dospělý jedinec. Pes se může nakazit v podstatě třemi způsoby. Nejčastěji bývají škrkavkami napadena štěňata a to ihned po porodu z těla matky, kdy larva pronikne k plodu. Později se již narozená štěňata mohou nakazit sáním mateřského mléka nebo pozřením potravy obsahující vajíčka škrkavek a dále pozřením masa mezihostitele (např. myší).Zralá vajíčka škrkavek (larvy) jsou téměř nezničitelná a jsou schopná v organismu i mimo něj přežívat velmi dlouho a jsou taktéž velmi odolná proti dezinfekčním prostředkům, mrazu a jiným vlivům okolního prostředí, apod.Veškeré dostupné prostředky jsou schopné zahubit pouze dospělé jedince. Naprosto nezbytné je tedy včasné a pravidelné odčervování. Zodpovědný chovatel jej provede u svých štěňat 2–3× ještě před předáním novému majiteli. U dospělých psů se odčervení provádí preventivně 2–3× do roka.

Tasemnice psí (Dipylidium caninum)

Patří mezi ploché článkovité červy, kteří dosahují délky od několika milimetrů až do 2 m. Parazituje ve střevech většinou dospělých jedinců, mladé napadá jen zřídka. Pes se nemůže nakazit přímou cestou, ale prostřednictvím tzv. mezihostitele (např. blechy nebo králíka). Tasemnice je zavrtána ve střevě a z těla odchází spolu s výkaly jen poslední oplodněné články. Tasemnice je oboupohlavní, tedy schopná samooplodnění. Majitel psa si napadení tasemnicí všimne poměrně brzy, neboť bělavé články jsou ve stolici dobře patrné a většinou se ještě pohybují. I zde pomůže rovněž pravidelné odčervování.